Výlet lodí

Každého, kdo zná naši maminku, by jistě překvapil její návrh z prvního dne naší dovolené, že bychom si mohli udělat výlet lodí.

Pro toho, kdo ji nezná, důvěrně připomenu, že nejjistěji se cítí v domácí olejové lázni a i v rodinném bazénu u domu, tři metry širokém a celých devadesát centimetrů hlubokém, si co chvíli stoupá na špičky sledujíc, zda se neblíží velká vlna.

Hned jsem začal rozmýšlet, zda se chodidla naší rodiny dotknou zeminy ostrova Hvar, či zda nebude zajímavější takzvaný fishpiknik na ostrově Brač.

Jaké však bylo naše překvapení, když maminka po dvou dnech prvního kontaktu s mořem a nedobrovolné ochutnávce kvality vody tvrdí, že nikdy žádný výlet nenavrhovala.

Domníváte-li se, že tato malá epizoda končí její morální prohrou, mýlíte se.
Hned následující den, kdy jsme stále ještě na udržovatelku rodinného ohně hleděli značně vyčítavě, jsme v dáli na moři zahlédli hustý dým.

Dodnes nevíme, co se tam tenkrát doopravdy odehrálo.
Maminčino vysvětlení jsme ovšem měli ihned.
Vidíte, to je ta loď s rekreanty a teď už jistě plavou ke břehu, neuhořeli-li.
S despektem jsme se dívali na maminku až do večera.
Déle ne, dala nám jasný důkaz.

Z moře vytáhla jistojistý kus dřeva z oné ztroskotané lodi a žádala rodinnou satisfakci.

Dostala ji, přestože na onom prkýnku byl z druhé strany nápis „Bananen“.

A plavat už ji nenutíme ani na lehátku u břehu.