Strávníci 3 : Kukuřice

Teplá, měkká křupavá, mírně osolená.
To je ten správný nápad!

Pro neznalce dodávám, že je to opravdu lahůdka a s tou českou, krmnou pro krávy, se nesmí v žádném případě zaměňovat.

Dcerka si objednává tedy kukuřici.
Stoupá z ní pára i v horkém dni, ještě trochu té soli.
Prosím tě, nepřesol si to, volá v duchu nahlas celá rodina, protože nechceme slyšet, že ta kukuřice je nějak přesolená.

Už chceme zpátky k vodě a maminka začíná mít křeč kolem koutků úst, snaže se udržet báječnou rodinnou dovolenkovou pohodu.

Je to dobrý, začala jíst.
Jí.
Jí a radostně otáčí kukuřicí.

A už nejí.
Aha.
Něco říká mamince.
Potichu. Tajně...
Ukazuje jí kukuřici…

Kdyby všichni biologové světa tvrdili, že kukuřice nemůže být červavá, tak ta dceřina byla.

Tedy alespoň jeden tam prý byl...
Už ji nechce.
Nemůže.
Nikdy žádnou kukuřici už nechce.

Ani nevím, co ten den nakonec jedla.
Otupěl jsem.

Kukuřici převzal chlapec a chutě ji snědl.

On je totiž druhý typ strávníka, a tudíž patří do další kapitoly.