Pes 3: Probuzení

Hrk, grc, drg, brg…
Strašný sen.
Zdá se mi právě, že slyším akustické zvuky doprovázející činnost žaludečního svalu zvaného vrátník a hrdelních skřeků nějakého opilce, kterému se udělalo venku pod naším oknem nevolno.

„Co to je?“
Žena se vedle mě rychle zvedá, což mě ujišťuje, že to není sen a něco se reálně děje…
Myšlenkově se zcela probírám, vzpomínám si, že máme psa, kterého jsme pozvali do naší postele a on právě grcá...

Hrk, grc, drg, drg… a já letím k vypínači co nejrychleji rozsvítit.
A v tu chvíli vidíme, že Baruška negrcá, ona zvrací, ba bleje a již minimálně na druhém místě naší postele.

Jéžíš márijá. Ze dvou dospělých, rozumných, chápavých, citlivých lidí se stávají nepříčetné bestie...

Jedeš, ty hajzle!
Bože, to je ale zmetek!
Von ani z tý postele nesleze!
Táhni, ty dobytku.
Tak vyžeň to hovado rychle ven...

Když jsem se vracel, manželka už odklízela grcánky a měnila prostěradla.
Nevím, jak je to možné, ale ten pes dokázal z nohou přejít až k našim hlavám a tam tiše vrhnout v oblasti našich ramen do mezery mezi matracemi poprvé.
Naprostou záhadou už je jeho přesun nad mou hlavu, kde bravurně nazvracel podruhé, aniž by mi potřísnil vlasy.
Ne, neměl jsem radost, že právě ke mně má pes větší důvěru a k odlehčení žaludku si vybral více mou polovinu…

Povlečení vyměněno, manželka právě v koupelně zapírá dva psí podpisy.
Já předstírám, že je nezbytně nutné zkontrolovat venku psa. Jsem v takovýchto případech málo použitelný, mohl bych se totiž také podepsat...
Uléháme. Přikrýváme se.

A hele.
Zjišťuji, že třetí stopa je ještě na mé dece.
Ten pes mě miluje.

Znovu celý proces převlékání a zapírání.

Nakonec se všemu smějeme.
Tak tohle nemůžeme vůbec nikomu říct!