Dobro došli a jak to našli

Tak zněla první SMS textovka našich kamarádů, kteří za námi měli teprve dorazit.
Stručná, vtipná dvojjazyčná a dokonce obsažná.
S obdivem znovu pročítám tento text, ve kterém je obsaženo přání, dotaz i opravdový zájem o naše první tisíc dvě stě kilometrů dlouhé autodobrodružství.

Nevěřte všem textům a názorům, které jednostranným náhledem odsuzují náš rodný jazyk k zániku vznikem této nové techniky komunikace.
Naopak. Vždyť může rozvíjet umění zkratky a vtipu.
A také nepoužíváme sms zprávy dvacet čtyři hodin denně.
Ovšem rozhodně je hraničním protipólem krásně rozmáchlých vět velikánů naší literatury, jako Čapka či Jiráska.
Je také výrazným protipólem vypravěčského umění našich babiček.
Tedy alespoň té naší.
Ale o tom více někdy jindy...

A tím se vracím zpět k myšlence, proč jsem uvítal vznik sms zpráv.
Den před příjezdem naší spřátelené rodiny jsme obdrželi další zprávu s milou nabídkou, co chceme prý ještě přivézt...

Prošli jsme důkladně všechny zásoby naší kuchyně a byli na sebe patřičně hrdi.
Nic nepotřebujeme, vše nám pěkně vychází, propočítali jsme to dobře. Vždyť nějaké ty sušenky se dají dokoupit i zde.

Až na …tekutiny.
Tedy šťávy máme dost.
Ale s pivem jsme to již opět podcenili a projevili se jako neukázněnci.
Propočten byl nárok každého dospělého jedince naší komunity na dvě piva denně.
Ale. Vždy je nějaké ale!
Po příjezdu bylo asi větší horko a my v počáteční dovolenkové euforii tolik nepočítali.

Nevadí.
Stanovili jsme novou normu. Jedno pivo denně.
A opět nekázeň. S myšlenkou, přeci se nebudeme o dovolené žinýrovat, jsem musel pivní rozpočet upravit znovu - dva dny před odjezdem už stejně nebudu žádné pít a jeden den si dáme zcela pauzu...
Tím se mi sic podařilo zmenšit dělitele (tedy počet piv děleno počet dnů), ale utužit kázeň pitného režimu ne.

Jsme na okraji propasti, na jejímž dnu je velký světélkující nápis: “Pivo došlo!“
Žádná matematická úprava nám již nepomůže, neboť nula sice dělitelná je, ale moudré přísloví říká: „Nula od nuly pojde.“
Jestliže jsem si dříve nebyl jist výkladem tohoto přísloví, teď ho již chápu dokonale...

Ale vše by přeci mohla vyřešit jedna jediná sms zpráva.
Nemusí být vtipná, zato obsažnost bude zachována: “Proboha, přivezte pivo!“
Ale je to morální?
Při našem odjezdu se nám do auta už vůbec nic nevešlo.

Bylo pečlivě, přepečlivě naloženo.
Reprezentanti firmy vyrábějící vůz naší značky by byli jistě překvapeni pohledem na skvěle využitý zavazadlový prostor.
Tam už by se rozhodně nic nevešlo.

A proto v duchu vidím naši kamarádku, která ve snaze nám vyhovět a jeden karton piva navíc dovézt právě pro nás, vyndává z kufru jejich potraviny, jejich pleny a jejich hračky, aby se tam vešlo naše pivo!
To přeci nejde.

Kombinuji dál.
Tak ať vyloží to dřevěné uhlí, které se ostatně nevešlo ani do našeho kufru...
A místo něj ať nandají vzácnou tekutinu...

Ale to jim přeci také nemohu navrhovat!

Stojím na morální křižovatce.
Spíše na morálním scestí...
Sám sebe totiž v duchu ujišťuji, že žádat své kamarády o pivo není nic tak špatného, jak se zdá.

A navíc, oni určitě mají větší kufr…!

Musím si to ještě rozmyslet, ale pro mobil dojdu raději hned.
Co kdyby byl potom už vybitý nebo se narušilo spojení…